Úvodní slovo

Účel, program a historie čs. symposia

Vážení návštěvníci těchto stránek. Zde se můžete seznámit s historií, průběhem, programem a budoucností českého a slovenského symposia. Budete i mít možnost se k symposiu vyjádřit, vyslovit své přání, návrhy a připomínky. Budeme velice rádi, když se s námi podělíte o své dojmy. Nečekejte a napište nám. Jen tak se nám podaří vytvořit symposium, které vás bude zajímat a na které se budete rádi vracet. Máte zájem o zasílání vlastních příspěvků na naše stránky? Neváhejte, přihlaste se jako uživatel a po schválení výborem dostanete možnost samostatně publikovat (články musí odpovídat normám platným pro tyto stránky). Je pro vás obtížné sám publikovat? Zašlete příspěvek na adresu výboru a my ho za vás na stránky dáme.

Výbor čs. symposia

Webmaster: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript adresa výboru: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript



Názory uveřejněné v příspěvcích na těchto stránkách nemusí vždy vyjadřovat názor výboru a jsou za ně plně zodpovědní jejich autoři. Výbor si vyhrazuje právo na případné zkrácení zaslaných textů a jejich grafickou úpravu. Žádost o publikaci článků lze zaslat na výše uvedenou adresu výboru. Výbor nadace c/s symposia.

Odešel Jiří Gruša

 

Někdy mi připadá, že rok 2011 je rokem odcházení, loučení. Ve světě okolo nás odešli a odcházejí nejen osobnosti veřejně známé, ale i přátelé a známí okolo nás a ti ve světě roztroušení. Nedávno nás všechny překvapila, přímo zaskočila zpráva o smrti spisovatele, básníka, diplomata a především skvělého člověka – Jiřího Gruši. Zejména my, starší ročníky, vnímáme jeho smrt jako něco předčasného. Nespravedlivého. Ale Bůh, ten vyšší princip a zákon, kterým se tento svět řídí, se nedívá očima člověka a především se neřídí jeho vnímáním času.

Vzpomínáme na všechna naše setkání s Jiřím Grušou, měli jsme možnost poznat ho osobně v těch letech, kdy byl velvyslancem Československé republiky v Německu. A ještě před tím, v době totality a normalizace jsme se často potkávali. Seznámil nás společný přítel Karel Hvížďala. Setkávali jsme se tehdy u pana Richtera, který byl správcem Yachtklubu ve Woffelsbachu na Ruhru – a vařil tam stejně dobře jako moje babička. Když se Gruša po roce 1990 stal tím velvyslancem, dostávali jsme pozvánky na různá setkání do jeho rezidence v Bonnu, na výstavy a koncerty, které velvyslanectví často pořádalo. Byli jsme mladí a snadno jsme dokázali po svém celodenním zaměstnání jet ještě celé ty dlouhé kilometry z holandského Weertu do Bonnu a pak většinou pozdě v noci zas nazpět. Vždycky to za tu námahu stálo. Jedna z našich návštěv mi v paměti zůstala velice dobře. Na Universitě v Bonnu byla tehdy velvyslanectvím pořádána výstava o Franzi Kafkovi. Jeden večer tam měl přednášet německý profesor, životem a dílem Franze Kafky se zabývající. Působil tehdy v Praze na Karlově Universitě a na tu přednášku se chystal speciálně přijet až z té Prahy. Pomáhali jsme tehdy s přípravou a jedné dámě z velvyslanectví jsme slíbili na tu přednášku přivézt i malý dárek pro vybrané účastníky večera, asi padesát exemplářů Kafkovy Proměny, krásnými křídovými kresbami ilustrované naším známým, malířem a grafikem Linnartzem. Umělec mi je tehdy věnoval za to, že jsem mu udělala úpravu celé knihy, vyřešila všechny problémy okolo a pečlivě sledovala celý tisk. Přijeli jsme tehdy večer do prostor na Universitě, kde se výstava i přednáška konala, tedy konat měla. Našli jsme tu paní z ambasády v slzách: pan profesor nepřijede, seděl sice už na Wilsonově nádraží v rychlíku směr Bonn, ale v poslední chvíli zjistil, že mu někdo ukradl jízdenku, peníze a veškeré doklady. Celý nešťastný to telefonicky sdělil na velvyslanectví. Ale pan velvyslanec Gruša to zachránil, přednášku "udělal" sám, docela bez přípravy, jak se říká „jen z hlavy.“ To bylo možné proto, že v té jeho hlavě opravdu něco bylo.

Psal velice krásně  nejen česky, ale stejně tak působivě i německy, což dokazuje zejména jeho německy psaná poesie. Cítil oba jazyky stejně dobře. Říkal, že potom, co ho komunisté v jeho rodném jazyce umlčeli, stala se němčina pro něj  řečí svobody. To, že tomu tak opravdu bylo, dokazují mnohé ceny, které dostal  za svoji německy psanou poesii i prosu. Mám verše ráda a dovedu si představit, jaké to asi je, překládat je do jiného jazyka. Natož je cítit a psát novém, cizím jazyku přímo. Je toho hodně, co Jiří Gruša napsal, ale bojím se, že je též dost toho, co nám už napsat nestačil.

Mám moc ráda jednu jeho knihu z řady „Návodů k použití“ kterých vyšla v německé nakladatelství Piper celá řada. Jsou to vlastně vtipné filosofické eseje, kritické a originální úvahy. Kniha, která vyšla napřed v němčině, je též trochu jako průvodce po českých moravských osudech, plná postřehů, shromážděných Jiřím Grušou za dlouhá léta. Je určená pro cestovatele, dosti sečtělého intelektuála: „Gebrauchanweisung für Tschechien.“ Do češtiny jí přeložil on sám a je to vlastně po dlouhé době jeho první česky psaná próza, po Dotazníku a Mistru Panny. Když jí budete číst (udělejte to určitě, stojí za to), poznáte, že by na ten překlad někdo jiný jen těžko stačil. Je to kniha naplněná láskou k té zemi i smutkem z osudů této země, z toho, jak dějiny formovaly malého českého človíčka do podoby ne vždy žádoucí. V kapitolce „Včelky, mravenci a loupežníci“ představuje čtenáři hloupého Honzu, českého reka, a také Ferdu Mravence vzdáleného příbuzného včelky Máji, i Rumcajse, který má také svého německého předchůdce a příbuzného, Räubera Hotzenplotze, hrdinu dětských knih libereckého rodáka Ottfrieda Preußlera, v knize, napsané už v šedesátých letech. Rumcajs je ovšem vybaven moha typicky českými vlastnosti, které mu pomáhají přežít. Nemohu a nechci se o tom rozepisovat, jen znovu prosím, přečtete si tu Grušovu knížečku. Dozvíte se také, že i dnes lze potkat v Česku různé Rumcajse a že musíte být při styku s nimi velice opatrní. Gruša se s jedním takovým setkal v rychlíku z Bonnu do Prahy, byl převlečen za průvodčího. Ukázal se hned potom, co rychlík přejel české hranice. Dlouho si prý prohlížel jeho bonnskou jízdenku a pak ho plynnou němčinou upozornil na to, že tady, v Česku, musí doplatit. Gruša mu, též německy odporoval, že už přece zaplatil, a to až do Prahy. Rumcajs zdvořile opáčil, že to tedy spraví padesátka…“Hovňajs“, odsekl mu česky rozzlobený Gruša – a hle, Rumcajs prý okamžitě zmizel, jakoby kouzlem .

Jaký nádherný jazyk…ale jak se tohle asi řekne německy?

Bude se nám po vás a nových knihách od vás moc stýskat, milý pane Grušo. Mějte se tam, kde teď budete, moc dobře mezi všemi dobrými lidmi, kteří vás už předešli. Ať jsou tam na vás všichni hodní, tady na zemi tomu tak vždycky nebylo.

Věra Pokorný-Scheufler

 

Cimmerman (Cimrman) a revoluce , aneb kdo vlastně vystřelil z Aurory.

 

Teprve po rozpadu Sovětského Svazu, když nastala možnost nahlédnout do některých tajných archivů, vyšly najevo důležité, doposavad nezveřejněné skutečnosti. Velká říjnová revoluce byla vlastně vyvolána omylem. Sovětské vedení a ruští historici z pochopitelných důvodů tajili tuto pravdu o začátku tzv. VŘSR.

Až nyní vyšlo najevo, že v oné době byl v Petrohradu na pozvání cara Mikuláše také Jára Cimrman (v cizině Cimmerman). Měl pomoci vyřešit některé technické nedostatky v Zimním paláci. Car ho pozval proto, že se pravděpodobně inspiroval operou Alberta Lortzinga „Car a tesař“ (Zar und Zimmermann). Rozechvěn pořídil Jára tehdy i fotografii carské rodiny. Měl ale především v úmyslu navštívit svého dávného přítele u námořnictva, Potěmkina, a proto se vydal do přístavu. Zde viděl jak majestátně připlouvá   křižník Aurora. Celý nadšen se kochal pohledem na přistávací manévr a nemohl se dočkat, až loď spustí kotvy. Když se tak stalo, nelenil, a odvážným skokem se octl na palubě.Byl fysicky velice zdatný, neboť jako přítel Tyrše (v cizině a původně Tiersch) a Fügnera denně cvičil a dokázal udělat i padesát kotrmelců najednou. Jak tak pozoroval obratné námořníky rovnající lana do úhledných svazků, a všiml si jejich značné nevrlosti. Zvědavě se vyptával co je toho příčinou a tu se dozvěděl, že jim byla snížena denní dávka vodky na jeden litr. Jára sice sám žil velice střídmě, alkoholické nápoje pil jenom v malých dávkách (ve známost vstoupil jeho slogan : “Alkohol podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoliv množství“) ale námořníkům slíbil, že se pokusí jejich stížnost tlumočit na vyšších místech.

Od přírody zvědavý, chodil po palubě a prohlížel si všechny pro něho tolik zajímavé předměty. Námořníci mu ochotně vše vysvětlovali on si dělal poznámky. Nešťastnou náhodou se při psaní opřel o nějakou páku a tu došlo k nehodě, která změnila dějiny. Vyšla rána z  kanonu a všichni se zděsili. Nejvíce Jára, ten se celý zděšený dal na útěk. Kapitán vyběhl z kabiny a řval, kdo to, setsakra, vystřelil. Mužstvo ukazovalo na utíkajícího Járu a volalo :“To je von“. Kapitán ječel : „ Chyťte ho!“. Nastalo stíhání. Jára běžel o život. Ale jak si už osud zahrává, došlo k další komplikaci: Jára někde ztratil klíče od brány paláce, pokoušel se jí tedy rychle přelézt (což se mu podařilo), ale dav námořníků, ke kterým se přidávalo stále více chodců narůstal, přelézal bránu a domáhal se vydání vinníka.

Palácová stráž v rozpacích čekala na někoho, kdo by jim dal k něčemu rozkaz. Důstojníci, kteří se zrovna vraceli z hampýzu se ptali, co se děje. Vyslechli rozhořčený dav dožadující se vydání nešťastného střelce z kanonu a snažili se lidi uklidnit, ale situaci jen zhoršili. Car vyrušen hlukem se také přišel podívat co se děje. Jen vystrčil nos, hodil po něm někdo láhev od vodky. Stráž zahájila palbu do davu - a nyní začalo to, co později vešlo do dějin jako Velká Říjnová Socialistická Revoluce.   Přidávalo se stále více lidí, v celém Petrohradě docházelo k pouličním bojům. Armáda byla ve zmatku, bezmocná, s něčím podobným nikdo nepočítal. Bojovalo se, jak je ve válce i v  revoluci zvykem, dosti krutě. Vojsko, které bylo naprosto desorientováno, střílelo na všechny strany. Jeden den byli bílí, druhý den rudí. Pak zase Eseři, zkrátka zmatek. Zbytek jste jistě už mockrát slyšeli.

Jára se ukrýval v paláci, tušil, co udělal. Pár dnů se tak schovával v jantarové komnatě, ale když viděl jak se vše vyvíjí, rozhodl se raději vyklidit pole. Rychle sbalil nejnutnější a převlečen za ruskou babku matrjošku se vydal na nádraží. Zde nastoupil, stále maskován, do vlaku s vojáky, kterým nabídl, že jim bude vařit čaj. Vydal se na dlouhou a strastiplnou cestu domů. Tam přibyl ještě včas, těsně před Masarykem.

Trvalo mu dost dlouho, než se z tohoto šoku zotavil. Mnohdy upadal do stavu, kdy nevnímal okolí a byl velice trudnomyslný. Ani jeho přítel Sigmund Freud, za kterým jezdil do Vídně, mu nemohl nijak pomoci. Analyzoval ho, jak mohl, ale po sezeních s Járou býval i on sám trudnomyslný. Jára jako v  transu stále opakoval : „Takovej malér, takovej malér, nejmíň na 80 let je všechno v háji“. Na to neměl Sigmund jinou odpověď, než trudný povzdech: „Ty vole“,což Járovi opravdu moc nepomohlo.

Jára da Cimrman (Cimmerman) tušil, že komunističtí revolucionáři vlastně zneužili jeho nešikovného zakopnutí na Auroře k prosazení svého dávného záměru. Bylo to malé zakopnutí pro Járu, ale velký malér pro celé lidstvo.

Nyní je konečně trochu jasné, proč se tyto skutečnosti tak dlouho utajovaly a proč se revoluce, která vypukla v listopadu nazývá říjnová. Nic nepomůže zdůvodňování kalendářem gregoriánským. Byl to prostě ruský bordel.

Jára zůstal apolitický, ale furt mu vrtalo hlavou, jak může něco tak hrozného vzniknout vlastně náhodou. Později o tom napsal knihu „Velký třesk, velké následky, úměra přímá“, ale nikdo mu to nechtěl vydat. Nakonec rukopis sežraly myši. A z té revoluce dneska už taky moc nezbylo.

K.A.Pokorný NL

Nové stránky

Nové webové stránky cs-symposia

 

Vážení čtenáři těchto stránek. Po dlouhém přemýšlení a poradách jsme dospěli k názoru, že naše stránky potřebují nový nátěr a i nový obsah. Výsledek vidíte před sebou. My z hloubi duše doufáme, že se vám budou líbit a že vás zde často uvidíme.

Neváhejte a posílejte nám vaše názory, podněty, zkrátka všechno o čem se domníváte, že se na naše stránky hodí.

Stránky budou několik dní neůplné, budu je postupně doplňovat z archivů stránek minulých. Fotografie a diskuse je jsou již přístupné na horním meníčku.

správce stránek